Historie
Objekty výklopníku vagonů a mlýnice černého uhlí tvořily několik desetiletí důležitou součást někdejšího průmyslového areálu v Dolní oblasti Vítkovic, budovaného již od roku 1829. Tyto objekty byly součástí technologicky propojeného černouhelného dolu Hlubina, koksovny a vysokopecního provozu. Napojeny byly přímo na hrubou třídírnu uhlí a koksovnou. Tvořily tak důležité technologické celky v rámci tzv. uhelné služby koksovny.
Historie objektů není zcela známa, nicméně je doloženo, že první vysoká pec využívající koks zde fungovala již v roce 1836. V průběhu let se technologie výroby vysokopecního koksu několikrát měnila, přičemž dochované objekty mlýnice a výklopníku souvisí s poslední modernizací koksovny realizované v průběhu 20. století.
V archivu firmy Vítkovice se podařilo nalézt částečnou stavební dokumentaci předmětných budov z let 1949, 1951 a 1961. Soubor objektů evidentně prošel několika stavebními stavy. Nejstarší částí je tzv. „stará mlýnice“ – menší, nižší část současné mlýnice obdélníkového půdorysu. Jak vyplývá z archivní dokumentace, ta existovala již před rokem 1949. Mlýnice sloužily k rozemletí uhlí, které bylo získáváno nejen z blízkého dolu Hlubina, ale i z jiných dolů. Od prosince roku 1952 pak byl zprovozněn výklopník, který zásadně usnadnil vykládku uhlí přiváženého po železnici. Ve stejném roce byla dokončena i nová mlýnice. Investorem modernizace byly VŽKG. Výklopník měl kapacitu cca 8-10 vagonů za hodinu. Patrně do přestavby areálu v roce 1964 se při vysýpání naklápěly celé vagony i s kolejovou dráhou.
Při výše zmíněné generální rekonstrukci došlo k zásadní přestavbě výklopníku. Uhlí bylo nadále dopravováno pouze výsypnými vagony, které umožňovaly snadnou, gravitační vykládku uhlí. Vysypané uhlí propadlo roštem do tří betonových zásobníků pod kolejištěm. Z těchto podzemních zásobníků se dopravovalo pásovými dopravníky se třemi přesýpacími stanicemi do nejvyššího patra mlýnice, resp. obou betonových zásobníků nad kladivovými mlýny. Rozemleté uhlí (zrnitost cca 3 mm) gravitačně propadalo na transportní zařízení, které jej dopravovalo do zásobníků, z nichž se rozemleté uhlí odebíralo k dalšímu využití v koksovně. Pro koksování bylo nezbytné vytvořit vhodnou směs druhů uhlí, aby bylo dosaženo optimálního výsledku.
Po ukončení provozu v roce 1997 byly části původních objektů a zařízení odstraněny, včetně někdejší vysuté přesýpací stanice a ocelových mostů. Objekty se tak dochovaly v torzálním a havarijním stavu, se suterény zatopenými podzemní vodou.
